Budou letošní olympijské hry ve znamení podpory Black Lives Matter?

Upustí MOV na letošních olympijských hrách v Tokiu od zákazu politických, náboženských a rasových projevů? A jaké je riziko, pokud se tak skutečně stane?

Podle pravidla 50 olympijské charty jsou po dobu konání olympijských her v jejich dějišti zakázány politické, náboženské či rasové projevy. Není však vyloučeno, že na letošní letní olympiádě, kterou má hostit japonské Tokio (pokud to samozřejmě epidemiologická situace ve světě dovolí), bude toto tabu poprvé prolomeno. O jeho prolomení totiž usilují američtí sportovní činitelé.

Již v červnu letošního roku vyzvala komise sportovců USA Mezinárodní olympijský výbor (MOV), aby zmíněné pravidlo 50 zrušil. MOV v reakci na to uvedl, že sportovci mají i během olympiády možnost vyjadřovat své politické názory například na tiskových konferencích či na sociálních sítích, nesmí však tak činit přímo na sportovištích nebo při sportovních ceremoniálech. Olympijský a paraolympijský výbor Spojených států však před několika dny prohlásil, že nebude své sportovce nijak postihovat za „mírumilovné a slušné demonstrace na podporu rasové a sociální spravedlnosti“ (viz odkaz zde). A jeho nově vytvořená rada pro rasovou a sociální spravedlnost vyzvala ke změně dosavadního postoje i MOV.

Tomu, kdo sleduje aspoň okrajově politické a sportovní dění, je nejspíš jasné, proč v současné době přichází s tímto požadavkem zrovna představitelé amerického sportu. Vlna protirasistických protestů, kterou odstartovala v květnu letošního roku smrt Afroameričana George Floyda po nepřiměřeném policejním zákroku, se totiž díky hnutí Black Lives Matter brzy rozšířila i mimo USA, a také některé sportovní události jí nezůstaly netknuty. Před zápasy anglické fotbalové Premier League, německé fotbalové Bundesligy i před mnohými mezistátními zápasy v Evropě se již stalo takřka pravidlem, že fotbalisté před úvodním hvizdem na znamení podpory s hnutím Black Lives Matter pokleknou na trávník. V samotném USA je pak něco takového naprostou samozřejmostí a když před zápasem Americké národní ženské ligy jedna z hráček týmu North Carolina Courage jako jediná při americké hymně nepoklekla, vyvolalo to takřka poprask (viz odkaz zde).

Jistě se najdou lidé, kteří budou aktivitu amerického olympijského výboru schvalovat a budou argumentovat tím, že sportovci jsou rovněž lidé, mající právo veřejně vyjadřovat své politické a společenské postoje. S tím nepochybně souhlasím, otázkou ovšem je, kdy a jakou formou tak mají činit. Pokud sportovec vyjádří podporu určitému politickému hnutí, vysloví svůj názor na rasovou otázku, genderovou rovnost či boj za klima při rozhovoru pro média nebo napíše svůj názor na Twitter, jistě proti tomu nelze nic namítnout. Ovšem činit tak přímo na sportovišti před začátkem svého závodu či zápasu svého mužstva mně osobně přijde nevhodné. Převážná většina diváků, ať už přímo na stadionu nebo u televizních obrazovek, totiž jeho závod či zápas sleduje kvůli tomu, že se těší na napínavé sportovní klání, a nikoliv kvůli tomu, že ho zajímá, jaký politický postoj ten či onen sportovec vyjádří.

Další věcí, která mi v této souvislosti vadí, je pak i to, že příslušné sportovní orgány ne vždy měří všem sportovcům, vyjadřujícím svůj politický či společenský postoj, stejným metrem. Zatímco k podpoře Black Lives Matter tolerantní jsou, například srbský plavec Čavič byl dříve vyloučen z plaveckého mistrovství Evropy kvůli tomu, že po vítězném závodě přišel na stupně vítězů v tričku s nápisem „Kosovo je Srbsko.“ A fotbalisté reprezentačních mužstev z britských ostrovů byli před čtyřmi lety dokonce potrestáni mezinárodní asociací FIFA za to, že si na Den válečných veteránů umístili na rukávy svých dresů symboly vlčích máků. Pravda, tyto dva zmíněné případy by asi těžko šlo zahrnout mezi „podporu rasové a sociální spravedlnosti“…  

Proto by Mezinárodní olympijský výbor neměl podlehnout lobbismu amerických sportovních činitelů. Pevně věřím, že jak letošní olympijské hry v japonské metropoli, tak i olympiády v následujících letech nebudou jakousi prezentací politických postojů soutěžících sportovců, ale především prezentací jejich skvělých sportovních výkonů.

P. S. Až po upozornění některých diskutérů jsem přišel na to, že jsem trochu předběhl čas, neboť olympijské hry v Tokiu samozřejmě neproběhnou ještě letos, ale jsou odložené na červenec roku 2021. Všem čtenářům se za své pochybení dodatečně omlouvám.