Proč ta skromnost,Vy Čech z EU víte totéž co Ruska.Uspěšná podnikatelka totiž neřekla nic nového a pojem "digitální demence" už je zaběhnutý.Procento kreativních lidí,schopných něco tvořit se bude asi ve společnosti zmenšovat,paradoxně kvuli tomu,co vymysleli kreativní lidé v minulosti.Dostáváme se do začarovaného kruhu?Budoucnost bude zajímavá,když si člověk uvědomí,kde byli informační technologie před dvaceti lety a kde jsou dnes,jde z toho skoro strach.Skončí dnešní mladí digitální dementi v nějakém umělém virtuálním světě,který pro ně připraví ta malá zbývající skupinka kreativně myslících lidí....?

Když jsem přečetl Vaši první větu, tak jsem se lekl, že do toho opět zamícháte politiku a vztah k Rusku ... ale pak jste mile překvapil a souhlasím s Vámi.

Pravda. Má starší dcera má skvělé matematické myšlení a geniálně řeší Sudoku, má mladší dcera v 6.(výkvět mobilové generace) třídě měla hrůzu z písemky na objem a hustotu....Z mého hlediska jeden vzorec a mám vystaráno, ona žaludeční neurózu.

Zvládla to se ctí (a omlouvá ji, že celou šestou třídu se potýká se zdravotními problémy včetně komplikované zlomeniny nohy), ale trošku jsem se zamyslela.

Pravdu máte, vy pane Nožičko, i paní Kaspersky. Občas připravuji někoho na přijímačky na střední nebo vysokou (nejsem pedagog, ale moji kamarádi předpokládají, že když mám techniku, tak že to ovládám a jejich děti bez problémů naučím, kdyby jen tušili jak moc se musím některé věci znovu učit já sám, i když je to učivo základky) a vždycky vidím to samé: neumí matematicky a fyzikálně myslet. Jelikož za mnou přijdou většinou až pár dní před přijímačkami, mám jedinou možnost, zkusit v nich nastartovat matematicko-fyzikální myšlení. Sice na mě s hrůzou hledí, když říkám, že se nemusí biflovat žádné vzorečky (no skoro žádné, občas se najde něco, co když člověk neví tak na to nepřijde), ale že si to můžou všechno odvodit, že matematika souvisí s fyzikou mnohem víc než si myslí. že jim ukážu jak na to a pak, že si mohou poradit i s úlohami, které by s nabiflovanými vzorci nedokázali vyřešit. A někdy i těch pár dnů někdy stačí (což by na nabiflování celého učiva rozhodně nestačilo), aby se jejich šance na úspěch u zkoušky výrazně zvýšili. A dokonce si pak pochvalují, jak je to úžasný pocit na něco přijít samostatně, to uspokojení, že to opravdu funguje, že ta fyzika a matematika nejsou vůbec tak hrozné předměty, když tam do sebe všechno tak krásně zapadá. Z toho mám vždycky radost .

Díky pane Andrýsku, mám samozřejmě obdobné zkušenosti. Sice matematiku neučím, ale občas se také nechám od někoho přemluvit k doučování k přijímačkám z matematiky (jde-li o příbuzné nebo děti mých známých, tak se těžko odmítá) a často zírám, jaké triviální věci dnes někteří neznají.