Asi by ty úkoly měly být individuální, což ale nebude technicky možné.

Sama jsem je psala o přestávce ve škole nebo během předcházející hodiny. V krajním případě i během příslušné hodiny, ovšem to už byl adrenalin. Osobně mi nic nedaly, ale věřím, že někomu mohou prospět.

Proc by to nebylo technicky mozne? A jsou domaci ukoly vubec k necemu, kdyz se k nim velka cast deti stavi stejne - napise je pred hodinou, nebo dokonce casto opise?

Cele to mate vystaveno na podivnych pruzkumech a podivnych novinovych titulcich.

Já bych se Vás třeba i zeptal, na základě čeho vyhodnocujete, které novinové titulky jsou "podivné" a které nikoliv, ale s ohledem na předchozí zkušenosti z "plodných" diskusí s Vámi po Vás odpověď na takovou otázku požadovat nebudu.

Váš titulek přesně popisuje situaci: učitelé žáky domácími úkoly přetěžují a tím pádem jim dávají nejméně.

Moje vzpomínka: "Doma se z učebnice naučíte stránku 28 až 41".

Největší umění učitelovo spočívá v tom, že dokáže látku vyložit tak, že většina žáku jí porozumí a zapamatuje si ji. Zažil jsem také pouze čtyři. Jejich výklad sledovala třída se zatajeným dechem - Komenský: škola hrou.

Další umění spočívá ve schopnosti autorů učebnic napsat je tak, aby stačilo jedno přečtení. Dostala se mi před časem do ruky Příručka pro telegrafisty amerického námořnictva. Tak dokonalý návod a výklad funkce příslušných aparátů jsem od té doby neviděl. Existuje metoda, jak psát text, aby se přímo zafixoval a rovnou byl logicky pochopen.

Zdá se, že lepších výsledků lze dosáhnout jen změnou systému a metody výuky. A zejména přípravou skutečných učitelů.

V titulku ovšem není slovo "jim", nýbrž "jich."

pokud se nedokaze dite naucit latku dostatecne ve skole (kam kazdy pracovni den nekolik hodin denne po nekolik let), tak je asi s nastavenim skolskeho systemu neco spatne. A uz vubec to neodpovida priprave na budoucnost, kde si neworkoholik taky nenosi praci domu.

Tak tak, škola by měla také vytvořit návyk, že se určitý počet hodin ve škola (a pak v zaměstnání) pracuje, a pak se zbytek času využije jinak (domácnost, rekreace atd.)

Co se týče rodiny, tak ta by měla děti vést ke slušnému chování, dodržování společenských norem (zákonů) atd.

Případu Táty parťáka jsem si všimla a je to záležitost dost typická pro dnešní dobu. Tento táta, který je radši parťákem, než aby byl tátou, se nechtěl obtěžovat vedením svého syna k plnění povinností, takže začal hledat v zákonných normách školy, šťourat, rejpat a chytat za slovíčko. I to totiž dělá raději než tátu. Ředitel i učitelka už jeho prudění měli dost, a tak si řekli, že co se budou zalamovat s jedním děckem a aby měli klid, úkoly dotyčnému odpustili. Nepřipomíná vám to principiálně jak funguje dnešní společnost? Úkoly jsou velká věc- kromě látky testují i spoustu dalších věcí, třeba takovou drobnost jako je zodpovědnost, vytrvalost a tvořivost. Stejně jako u těsta i tady platí Přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně...

Když už táta musí dát své dítě do lágru zvaného škola, alespoň si nastudoval co vše lágr může jeho dítěti nařídit. Systému samozřejmě vyhovují kolaborující rodiče.

.....bych to viděl na zlatou střední cestu!,- kombinace NORMY vyplývající z pedagogické praxe a zkušeností, "doporučení expertů", zvládání (nezvládání) látky, zaměření exaktní - humanitní, atd.atd.,- ....... žvásty geniálních politiků, úředníků, aktivistů, neziskovkářů, kantorů-amatérů a ambiciózních rodičů bych nebral v potaz!

Mně v tom článku přijde divné, že na některém místě se píše o domácích úkolech obecně, jinde se ale píše jen o úkolech z přírodovědných předmětů. Co ostatní předměty? Co si vzpomínám, tak když jsem byla malá, úkoly byly hlavně z matematiky, češtiny a ruštiny.

Domácí úkoly jsem zásadně nedělal, jen jsem je druhý den ráno obšvihl od spolužačky, která je měla vždy vzorně vypracované. Z mého pohledu domácí úlohy nemají žádný význam.

Přesně tak jako vy to dělají dnešní středo a vysokoškolští studenti, kteří se pak vymlouvají, jak je učivo náročné a když už s odřenýma ušima prolezou, tak nejsou použitelní

Díky, pane Nožičko, souhlasím ráda, že je asi správné zadávat domácích úkolů přiměřeně. Ale ta přiměřenost by měla vycházet z citu pro situaci a důvěry mezi všemi (žáky, učiteli, rodiči, úředníky ...). Krásně o tom učí Marian Jelínek sportovce (kniha Poznej sám sebe) - podporuje ve svěřencích lásku k učenému a empiricky prokazuje, že aby měl člověk ve své činnosti výsledky, musí ji dělat rád. Karma

Děkuji a přeji hezký zbytek neděle.

S obsahem vašeho blogu mohu plně souhlasit. Myslím si, že domácí úkoly k vyučování patří, ale ba druhou stranu všeho moc škodí. Proto je nutné vždy najít přiměřenou míru - a to bylo, je i bude platit pořád. Ode mne karma.

Souhlas a díky.